Lidská tragikomedie II.

Miloš Štedron ml.: Lidská tragikomedie
Dirigent: Jiří Petrdlík

režie: Miloš Štědroň jun., Dušan Šoltys, Petr Šimek
scéna a kostýmy: Dušan Šoltys
choreografie: Petr Šimek
sbormistr: Ivana Štíbrová
dramaturg: Pavel Petráněk.

První uvedení: Stavovské divadlo 23. března 2003.

Kašírovaná kladiva zeď neprorazí

Projekt autorsko-inscenanční dílny "Bušení do železné opony" má za sebou třetí pokračování pod hlavičkou ND, tentokrát šlo o Lidskou tragikomedii skladatele Miloše Štědroně juniora, opět z fertilní brněnské operní líhně. Kašírovaná kladiva, jimiž se trojice inscenátorů vybavila, však na prolomení železné opony Stavovského nestačila.

Na Klímově existentismu, sarkastické ironii a mnohovrstevné významovosti by si vylámal zuby i mnohem zkušenější libretista. Výsledek se zcela míjel se zákonitostmi operního řemesla. Skladatel, libretista a režisér v jedné osobě Miloš Štědroň junior sice zredukoval rozsáhlé drama Ladislava Klímy do jedné hodiny (do libreta zakomponoval básně Jakuba Demla ze sbírky Moji přátelé), ale i tak to byla hodina nekonečně dlouhá. Použil pouze komorní orchestr, ale až na výjimky jednotlivých slov, beznadějně vytržených z celkového kontextu, nebylo zpívané řeči vůbec rozumět. Ani zpěvní, či spíše parlandová linka, ani orchestrální partitura hudební koláže neposkytly návod, jak se vyznat v situacích a emocích, neboť postrádaly jednotící skladatelský rukopis.

Tvůrci podcenili skutečnost, že v hledišti nejsou jen znalci Klímova díla nebo alespoň Goldflamovy úspěšné inscenace v HaDivadle. K luštění operní křížovky s názvem Lidská tragikomedie "obyčejnému" divákovi chyběla nápověda nebo alespoň titulkovací zařízení pro elementární orientaci, kterou bohužel hudební zpracování a dění na scéně nejen neposkytovalo, ale spíše potlačovalo.

Jedinou úlevnou jistotou diváka, že se produkce nějak posunuje ke kýženému zakončení, tak bylo sledování tenčícího se objemného svazku listů, které postupně odkládal Jakub Tolaš v roli Pulce při předkládání agendy nekonečné litanie s nesrozumitelným obsahem a hudebním podkresem, který mohl doprovázet cokoli jiného. Ani operní "školička", jak projekt Bušení zatím chápeme, by neměla rezignovat na základní parametry operního žánru, slučujícího slovo, hudbu a pohyb v divadelním prostoru do jednoho celku - nebo na rozbíjení tohoto "tradičního" kánonu, ovšem dostatečně věrohodně a přesvědčivě

Dosavadní praxe tohoto velmi potřebného projektu nasvědčuje, že jeho největší rezervy jsou právě v dramaturgii. Bušení potřebuje zúžit dramaturgický filtr. Tabulka bodovacího hodnocení se škálou 0 = nejnižší až 5 = nejvyšší

Dramaturgie: 0  Hudební nastudování: 2  Scénické provedení: 1  Sólisté, sbor, balet...: 1  Celkem: 4

https://www.czechopera.cz
HELENA HAVLÍKOVÁ