Husité

Ladislav Klíma

Husité

Skica dramatu o husitech vznikla patrně kolem roku 1918
jako synopse pro Arnošta Dvořáka, v jehož pozůstalosti se
nachází (Národní muzeum, sign. 2130). Originál je psán
tužkou po obou stranách papíru s hlavičkou Tabak Ersatz
Manufaktur, který Klíma používal v letech 1917 - 1925.
Dvořák ve své stejnojmenné divadelní hře Klímovy podněty
neakceptoval.

1. akt v rukopisu chybí

2. akt - Vznik v Čechách

1.Tábory: kázání; pití z kalichů.
2.Srocování se; drancování zámků; pálení klášterů,
mnichů a mnišek.
3.Represalie; pálení selských domků; masakrování žen
a dětí (Jana a Prokop); shazování do šachet.
4.Pobíjení cepů železem, budování válečných vozů.
Assistuje tomu (symbolicky) Žižka - i Prokop. První diver-
gence mezi nimi,-jevící se zatím jen v opovržlivých pohle-
dech Žižkových a horlivě horlící hubě Prokopově1.
5.Malý vozový šik vyjede. Boj u Nekmeře.

1Žižka: "reální politik", "genius činu". Prokop ideolog, řečník, pouhý
agitator. Nejraději bych koncipoval Žižku: Ztělesněná cesta k cíli a
vítězství. Železná jednací mašina. Souverainu Vůle jako faculta domi-
nante, ano eclusi. Tato vítězná Vůle je rázu naprosto filosofického,
nadfilosofického: božského; v ní nachází duše věčný klid. Je sebe si uvě-
domující; ale přece jen - temně "instinktivně" pouze; jasné její sebe si
uvědomění zničilo by její jistotu a sílu činu. Vysoký genius činu je vždy,
ale jen polovičním. Buď je člověk polouvědomnělou Silou, nebo polosil-
nou Uvědomnělostí; na plnou harmonickou synthesu není v lidstvu do-
sud pomyšlení. - Žižka nenávidí ideologii, protože je tato paní Vůle.
Miluje Idey, ale jen jako své služebnice; ví, že jsou jen nástroji praprin-
cipu Vůle. Hus je mu směšný, křesťanstvím opovrhuje; ke Kristovi
poměr ironické, blahovolné lásky. Stojí nad dobou, nad dobami; je po-
tvorné portentum, strašidelný lutus naturae, jako všichni největší lidé...
.....................
O Češích soudí: "Vstrčil jsem volovi střečka do nosu;
teď se splašil a poráží kde co kol sebe, on, který se odjakživa nechal vodit
bičem každého malého kluka. Nestál dřív za nic a za pár let nebude
po věky za nic stát, - dokud mu snad někdo zas nevstrčí nového střečka do nozder..."
- Jelikož každý určitý údaj o Žižkově osobnosti schází, má tato paradoxní koncepce
nemenší nárok na "odpovídání skutečnosti", než všechny obvyklé; a více:
aby to úžasné, čím Tábor byl, bylo vysvětleno, dlužno supponovat sílu zcela neobvy-
klého rázu, něco mysteriosního..., - obvykle více méně jovialní, moralní
stádní koncepce Žižky - fuj!
Prokop: Otrok křesťanských, nepochopených ideí. jeden ze stáda.
Jinak rozmanitá natura, dost bohatá, ale v ničem veliká, ničím vskutku
nevynikající, leda velikostí své mediokryty a - ctižádostivosti. Především
kazatel, rhetor, přemlouvač - mlaťhuba, Rokycana; pak diplomat i dia-
lektik a scholastik; i činu schopen a vůle, třeba v omezené míře. Impo-
noval by velice jako pulmistr nebo papežský nuntius; ale běda národu,
který má vůdcem toho, kdo především přetřásá jako hnůj vážně míněné
idey, - kde třeba být jen a jen kladivem! - Hlavní vlastnost? pekelná cti-
žádost; sdružená s nemenší rancune na Žižku. Namlouvá si, jako všich-
ni podobní mrzáci, že stojí duševně nad Žižkou, nejsa schopen rozumět
ani jeho škytnutí. Rozhodne se odstranit jej.
......................
Prokop (ne Zikmund) otrávil Žižku. Bylo to zatušováno,
aby rozkol se tím nezvětšil; svedeno to na mor - jediný případ moru
v 30 000 armádě! Byl srozuměn s Korybutem a Pražany. S těmito po-
zději stále dobře vycházel, pop - opakem k Žižkovi. Snad měl s nimi
pakt, že zničí Tábor. Ale Sirotci vadili. Přesto jej zničil. Je nejčernější
osobou českých dějin. Že jej historie idealisuje, nic neznamená. Ukázal
se au fond slabochem v poslední době až příliš. Dovedl imponovat tro-
chu jako Pompejus, když věci dobře šly, - jemu nebylo bojovat se
žádnými většími překážkami, - sklízel, co Žižka s nesmírnou námahou zasel.
.......................
Český lid jakoby cítil, co to bylo za prašivce, mluví o něm málo, - oproti
Žižkovi téměř nic, třeba dráha, úspěchy jeho byly ještě eklatantnější.
Jeho současníci neshledali na něm nic pozoruhodného - nic zvláště
karakteristického o něm slyšet - zatímco Žižka požíval pověst apoka-
lyptické příšery---

3. akt - Žižka

1. Bitva na Vítkově hoře.
2. Noční tažení Žižkových vozů k Nežárce. Zjeví se
Adamité při měsíčku na svém ostrově. Hezky pikantní
sceny; vzal bych si na pomoc všechny moderní a
hypermoderní perversity. Procopius Magnus tam... Žižka
přikrade se tam incognito též; má snad také chuť. Atd.
Pobití, upálení.
3. Bitva u Německého Brodu. Zikmund, poloviční
hauswart; - sesměšnil bych jej co nejvíc a nechal bych jej
tam sejít se s Žižkou.
4. Rábí, nechal bych šíp vystřelit nějakou kreaturou
Prokopovou. -Jak slepý Žižka diriguje bitvu u Malešova.
Přeskočí se k Praze. Prokop znemožní Žižkův úmysl.
5. Smrt Žižky. (Otráven - buď Siegmundem nebo
Prokopem.) Vidí, že tento převezme jeho dědictví, ví, že
se dík jeho (Ž.) činům delší dobu poklepe, pak, že z
všeho nebude nic. Je mu to, je mu vše lhostejno. Umře
směje se Prokopovi a všemu---
.....................