Alogicita a Volnost (tmavý nácrtek) - úryvek ze spisu Mea

Ladislav Klíma
Alogicita a Volnost (tmavý nácrtek)

Nic nebylo filosofií dosud tak perhorreskováno, jako faktum alogicity logiky. Do té míry, že nikdo neodvážil se pohledět mu jen přímo v oči - doznat si jej.. Neboť nedoznal si jej kdo nedovedl vyvodit z něho konsequence, kdo nedovedl dle něho zařídit všechno své jednání ducha. Rozebrali sice leckteří filosofové toto thema, našli rozpory, antinomie, cirkuly, absurdity v nitru poznání. Však málokteří doznali, že mají neomezenou, absolutní platnost, a ti, kdož to i jakž takž doznali, - odskočili hned od této příšerné pravdy jinam, obyčejně do "praxe", a vedli si svou jako dříve, - jako dříve jezdili na stínu své klisny "pravda", nevidouce, že ji právě zabili.. Alogicita logiky byla lidstvu dosud tváří Gorgony. Něco naprosto nesnesitelného, nemožného, zlo zel v podstatě; šílenec, kdo by se byl odvážil vzíti ji v ochranu; říci; "je krásná.." Odkud tato hrůza? Nemá kořeny v nejvnitřejší bytosti člověka? Poznat je - neznamená poznat lidské tajemství?... A - byl dosavadní člověk něco, co je cílem? Není jen první, nejprvnější etapou na cestě k cíli? A připustíme-li to, nedojdeme k resultatu, že vše, vše, co se zdálo patřit k jeho podstatě, tedy podstatě věcí - je něco jen dočasného, nedokonalého? že nutna neprostá revoluce v nejzákladnějších jeho vírách, "jistotách"? Že v našem případě absurdnost pravdy, tak hrůzou kde koho plnící, je vskutku tím nejžádoucnějším, tím, co je v nejtěsnějším vztahu k novému, netušeně velkému stupni života, - co může nám ukázat, v čem tento, v čem velká budoucnost může, musí spočívat?

...